Historical and Cultural Context/cs: Difference between revisions
Machine translation by bot |
Machine translation by bot |
||
| Line 15: | Line 15: | ||
Ve 20. století se tanec znovu objevil jako léčebný nástroj prostřednictvím terapeutických disciplín, jako je tanečně-pohybová terapie (DMT), jejíž průkopníky byly osobnosti jako Marian Chace, Mary Whitehouse a Trudi Schoop. Tito praktici si uvědomili, že pohyb lze využít k přístupu k emocím, uvolnění traumatu a podpoře integrace.<ref name="Levy1988">Levy, F. J. (1988). Dance movement therapy: A healing art. American Alliance for Health, Physical Education, Recreation and Dance.</ref> | Ve 20. století se tanec znovu objevil jako léčebný nástroj prostřednictvím terapeutických disciplín, jako je tanečně-pohybová terapie (DMT), jejíž průkopníky byly osobnosti jako Marian Chace, Mary Whitehouse a Trudi Schoop. Tito praktici si uvědomili, že pohyb lze využít k přístupu k emocím, uvolnění traumatu a podpoře integrace.<ref name="Levy1988">Levy, F. J. (1988). Dance movement therapy: A healing art. American Alliance for Health, Physical Education, Recreation and Dance.</ref> | ||
V 70. a 80. letech 20. století se začaly formovat i neklinické vědomé taneční praktiky. 5Rhythms Gabrielle Roth a arteterapie založená na pohybu Anny Halprinové položily základy moderního hnutí zdůrazňujícího svobodu, přítomnost a transformaci.<ref name="Roth1998">Roth, G. (1998). Maps to ecstasy: A healing journey for the untamed spirit. New World Library.</ref> V následujících desetiletích se objevily nové modality, jako například Biodanza, Movement Medicine a Soul Motion, které do přístupných tanečních zážitků začleňovaly rituály, psychologii a kreativní vyjádření. | |||
<div lang="en" dir="ltr" class="mw-content-ltr"> | <div lang="en" dir="ltr" class="mw-content-ltr"> | ||
Revision as of 13:42, 15 February 2026
„Vědomý tanec“ v jeho dnešní podobě je hluboce zakořeněn v dlouhé a rozmanité historii rituálního hnutí, společného ztělesnění a duchovního vyjádření. Napříč kulturami a staletími sloužil tanec jako mocný nástroj pro léčení, vyprávění příběhů a skupinovou soudržnost. Současné hnutí vědomého tance čerpá inspiraci z těchto rodových tradic a zároveň integruje moderní poznatky z psychologie, somatiky a expresivního umění.
Starověké počátky a rituály
Od prehistorických společností až po zavedené civilizace se tanec používal ke spojení s božstvím, vyjádření smutku nebo oslav a ke sjednocení komunit ve sdílených rituálech. Antropologové poznamenali, že rytmický pohyb a kolektivní tanec jsou téměř univerzálním lidským chováním – ústředním bodem obřadů, jako jsou rituály přechodu, sezónní přechody a duchovní uzdravování.[1]
Mezi příklady patří transové tance kmene San v jižní Africe, rituály otáčení savců súfijských mystiků a bubnové obřady v afro-brazilských a indiánských tradicích.[2] Tyto praktiky měly často za cíl navodit změněné stavy vědomí pro kolektivní uzdravení, duchovní vhled nebo sociální vazby.
Viz: Starověké počátky a rituály
Vývoj k modernímu vědomému tanci
Ve 20. století se tanec znovu objevil jako léčebný nástroj prostřednictvím terapeutických disciplín, jako je tanečně-pohybová terapie (DMT), jejíž průkopníky byly osobnosti jako Marian Chace, Mary Whitehouse a Trudi Schoop. Tito praktici si uvědomili, že pohyb lze využít k přístupu k emocím, uvolnění traumatu a podpoře integrace.[3]
V 70. a 80. letech 20. století se začaly formovat i neklinické vědomé taneční praktiky. 5Rhythms Gabrielle Roth a arteterapie založená na pohybu Anny Halprinové položily základy moderního hnutí zdůrazňujícího svobodu, přítomnost a transformaci.[4] V následujících desetiletích se objevily nové modality, jako například Biodanza, Movement Medicine a Soul Motion, které do přístupných tanečních zážitků začleňovaly rituály, psychologii a kreativní vyjádření.
Cross-Cultural Perspectives
Contemporary conscious dance reflects a wide array of cultural influences. Many practices borrow from African diaspora movement, Indigenous ceremony, Eastern philosophy, and Western therapeutic models. While this synthesis allows for innovation and inclusivity, it also raises questions around cultural appropriation and the ethical use of ancestral knowledge.
Facilitators and communities are increasingly calling for culturally respectful frameworks that honor the origins of movement practices and acknowledge their spiritual and historical significance.[5] Today’s global dance scene includes conversations around decolonization, accessibility, and the preservation of lineage-based wisdom alongside open-source creativity.
References
- ↑ Dunbar, R. (2014). How conversations around campfires came to be. Frontiers in Psychology, 5, 1135. https://doi.org/10.3389/fpsyg.2014.01135
- ↑ Aldridge, D. (1996). Music therapy research and practice in medicine: From out of the silence. Jessica Kingsley Publishers.
- ↑ Levy, F. J. (1988). Dance movement therapy: A healing art. American Alliance for Health, Physical Education, Recreation and Dance.
- ↑ Roth, G. (1998). Maps to ecstasy: A healing journey for the untamed spirit. New World Library.
- ↑ Turino, T. (2008). Music as social life: The politics of participation. University of Chicago Press.
