Integral Dance
Integral Dance (vytvořil Alexandr Girshon) je tanec vedoucí k větší celistvosti. Pomáhá udržovat hluboké spojení se sebou samým (na úrovni těla a vědomí), zvláštním způsobem nás propojuje s ostatními, pomáhá cítit naši sounáležitost se světem (k přírodě a umění) a s něčím větším, co je obtížné vyjádřit slovy (duchovní úroveň). Navíc jsou tato spojení dynamická.
„Integral Dance vzniklo z touhy ztělesnit v praxi tanec jako cestu k celistvosti a z pochopení, že taková cesta je víc než terapie. Líbí se mi fráze: Dobrá terapie končí, ale tanec je nekonečný.“
„Terapeutické cíle, jak je vidím já, jsou účelné, situační, jasně definované – ale tanec může doprovázet celý lidský život.“
„Tanec, který může doprovázet celý lidský život se vším, co obsahuje – to je Integral Dance.“
— A. Girshon
Základní principy Integral Dance
1. Tělo a vědomí jsou neoddělitelné
Každý projev živé osoby, bez ohledu na to, jak se prezentuje, má vždy tělesnou reprezentaci. Všechno, co prožíváme, myslíme a o čem rozhodujeme, je ztělesněno. Mozek je součástí těla – to je jednoduché, ale zásadní pochopení.
Když se člověk prezentuje, vypráví svůj příběh nebo vyjadřuje své pocity, vždy se díváme na to, jak se to projevuje na tělesné úrovni – prostřednictvím mimiky, drobných gest, změn držení těla, změn svalového napětí nebo hlasové intonace.
2. Lidská bytost je proces, nikoli objekt
Je nezbytné vnímat člověka jako vyvíjející se vícerozměrný proces.
První závěr z tohoto principu: každá situace, která existuje tady a teď, má určitou historii – člověk prošel určitými stádii, fázemi a epizodami vývoje. Druhý závěr: tato situace bude pokračovat, tento příběh nekončí.
V jistém smyslu se to shoduje s existenciálním chápáním člověka jako nedokončeného projektu.
Ptáme se: Co se neustále hýbe? Co se neustále mění? Jaký proces se odehrává?
3. Ve všem lze vidět tanec a partnery pro pohyb
Tento třetí princip vyplývá z předchozí otázky: Co je to za proces? A zde se dostáváme k tanci.
Pokud chápeme tanec jako vícerozměrný, koordinovaný proces, je důležité najít pro jakýkoli prožitek vhodné místo.
Například: „Tato situace mi nevyhovuje, protože nějaká část mě není v takovém stavu, abych ji dokázal/a přijmout.“
Nebo: „Pozice, ve které se nacházím, mě omezuje a nedovoluje mi přijmout to, co se děje.“
Z holistického, integrálního hlediska nemůžeme nic zavrhnout. V tomto smyslu chápeme tanec skutečně široce a jakoukoli životní situaci můžeme považovat za tanec a jeho účastníky za partnery v pohybu.
Čtyři úrovně integrace v Integral Dance
Tančete sami se sebou
Základními hodnotami Integral Dance jsou svoboda, kreativita, celistvost a péče (v první řadě – péče o sebe).
Naslouchat vlastnímu rytmu, naslouchat své hluboké touze, naslouchat své autenticitě – to jsou vlastnosti, které se člověk učí.
A přirozeně, když se člověk naučí starat sám o sebe, začne si budovat vztahy s ostatními kvalitativně odlišným způsobem.
Pravá péče o sebe je schopnost být svobodný a tvořit.
Tančete s druhým
Na té nejzákladnější úrovni má každý člověk hluboký pocit bytí: „Existuji a mám právo existovat.“
Existuji a to stačí.
Odtud – pokud existuji, mohu cítit a mohu jednat. Mám právo cítit a právo jednat.
The next circle of integration is connection with the Other.
There can be no integration that is purely individual.
It cannot be that I am whole by myself, but in relationship with others I immediately lose this state.
If a person is truly whole, this extends to the quality of their relationships with others — in which, if one wishes, one can always see partners for movement.
Dance with the world
This means that I have my own place in the world, and I am at peace with it — my place in society, in culture, and in nature.
It means that I have a certain connection with nature — one that feels right for me.
These can be very simple things: for example, a person enjoys walking in the park and intuitively knows when it’s time to go there.
Or perhaps they feel a deep connection with a certain element or force of nature.
Connection with the world also manifests as connection with culture — in the sense that I truly understand which culture influences me, which culture I belong to, and why my tastes and preferences are what they are.
This is what integration means: what I do in society corresponds to my inner sense of self, and there is no strong contradiction between them.
There may be compromises or crises that I go through, but strategically I am in my right place in this world.
Dance with eternity
Most people who practice dance note that at times they encounter an inner experience that is difficult to express in words — as if part of it cannot be verbalized and lies beyond our consciousness.
If a person has experienced a powerful, vivid state through dance, it needs to be integrated — to find its place and meaning.
What place does it occupy? Where can it be of use, and what nourishes it in return?
Integral Dance provides space for this sacred side of the dance experience, creating a field for calm and clear understanding — where it leads and why it is needed.
Main Tools of Integral Dance
- Integral Dance-Movement Therapy
- Integral Somatics
- Integral Performance and Improvisation
- Dance as a Spiritual Practice
The foundation of Integral Dance is built upon several different schools of improvisation and improvisational performance on one hand, and body-centered therapy on the other. Dance therapy itself treats movement as a language of communication between therapist and client. Establishing non-verbal therapeutic relationships is the essence of classical dance therapy.
Another cornerstone of Integral Dance is Authentic Movement. Interestingly, Authentic Movement is both a separate discipline and, at the same time, already carries a sense of integrality. It can serve as a therapeutic tool, it can be a personal practice—sometimes for stress management, sometimes to support creativity, sometimes to address personal challenges, and sometimes simply because the process itself is valuable. It is also a spiritual practice. At least in the form practiced by Janet Adler, the Discipline of Authentic Movement is a modern mystical practice. Both aspects—the therapeutic and the spiritual—are explored in A. Girshon’s book Stories Told by the Body.
A significant body of knowledge emerged after classical dance-movement therapy, particularly in the 1970s–1990s, through somatic techniques. These, on one hand, share much with dance-movement approaches but are positioned under a different label. Somatic therapists often have separate professional associations, use somewhat different tools, and draw on a distinct knowledge base. Yet the foundations and goals are very similar. The somatic approach has significantly enriched the understanding of dance, movement, and human development. It also integrates well with discoveries in neuroscience—a field that must be incorporated today. Naturally, dance therapy and psychotherapy in general strive to understand and integrate this knowledge, relating it to practical therapeutic techniques.
Additionally, there are practices not focused on creativity or therapy per se, but rather on dance as ritual or prayer—dance as a form of spiritual practice.
Thus, Integral Dance draws on many foundations: improvisation, therapy itself, authentic movement, dance as a spiritual practice, and somatic or body-oriented approaches. Integral Dance is a process that helps us understand how all these elements relate to one another. By combining these forms of knowledge, we can more clearly and accurately—and most importantly, while staying connected to ourselves and our intentions—use Integral Dance for self-discovery, personal development, and enhancing our engagement with life.
