Contact Improvisation
Contact Improvisation je forma improvizovaného tance založená na sdílené váze, fyzickém kontaktu, hybnosti a citlivém naslouchání mezi těly. Zkoumá pohyb prostřednictvím dotyku, gravitace, rovnováhy a plynutí, přičemž klade důraz na volbu v reálném čase spíše než na choreografii.
Tato forma se praktikuje po celém světě v kurzech, jamech, workshopech a představeních a je všeobecně považována za jednu ze základních praktik ovlivňujících současný improvizační tanec a vědomý pohyb.
Počátky
Contact Improvisation vznikl v 1972 od Steva Paxtona, amerického tanečníka a choreografa spojovaného s postmoderním tancem. Forma vznikla z Paxtonova zkoumání gravitace, reflexů, pádů a fyzického dialogu a byla poprvé veřejně prezentována prostřednictvím představení a workshopů ve Spojených státech.
Od svých počátků se Contact Improvisation vyvíjelo spíše jako otevřená, vyvíjející se praxe než jako kodifikovaná technika, která se šířila prostřednictvím vzájemné výměny názorů, experimentování a komunitní praxe.
Základní principy
Contact Improvisation se řídí několika základními principy:
- Fyzické naslouchání – vnímání dotyku, tlaku a pohybových signálů.
- Sdílená váha – zkoumání opory, protiváhy a rozložení zátěže mezi těly.
- Hybnost a tok – práce se setrvačností, pádem a zotavením.
- Improvizace – pohyb vzniká spontánně v reakci na aktuální podmínky.
- Nehierarchie – nejsou předem definovány žádné role vůdce a následovníka.
Tato praxe upřednostňuje pocity, vnímání a přizpůsobivost před estetickou formou.
Cvičení
Contact Improvisation se obvykle procvičuje v:
- lekcích – strukturovaných zkoumáních dovedností, jako je kutálení, pády, zvedání a vnímání.
- zápasech – otevřených lekcích, kde tanečníci volně zkoumají pohyb ve dvojicích nebo skupinách.
- vystoupeních – improvizovaných nebo poloimprovizovaných prezentacích.
Pohyb sahá od jemného přesouvání váhy až po dynamické zvedání a pády. Tanečníci neustále vyjednávají o hranicích, bezpečí a souhlasu prostřednictvím vtěleného vědomí a komunikace.
Neexistuje žádná pevně daná choreografie. Pohyb vychází z fyzické interakce, pozornosti vůči gravitaci a reakce na partnery a prostor.
Dotyk, bezpečí a souhlas
Dotyk je pro Contact Improvisation ústředním bodem. V důsledku toho současná praxe klade velký důraz na:
- souhlas a osobní hranice,
- jasnou komunikaci (verbální i neverbální),
- zodpovědnost za sebe a péči o ostatní,
- přizpůsobivost různým tělům, schopnostem a úrovni pohodlí.
Mnoho komunit výslovně formuluje dohody o džemech a bezpečnostní pokyny.
Hudba a prostředí
Contact Improvisation lze praktikovat s hudbou, živým zvukem nebo v tichu. Ticho se často používá ke zvýšení pozornosti k fyzickým pocitům a komunikaci s partnerem. Hudba, pokud je přítomna, funguje spíše jako podpůrná atmosféra než jako hnací síla.
Komunita a přenos
Contact Improvisation nemá žádný centrální řídící orgán ani certifikační systém. Znalosti se přenášejí prostřednictvím:
- workshopů a festivalů,
- místních kurzů a jamů,
- vzájemného učení a mentoringu.
Tato decentralizovaná struktura přispěla k přizpůsobivosti formy a jejímu globálnímu rozšíření.
Vliv a odkaz
Contact Improvisation měla významný vliv na:
- současný tanec a performance,
- somatické pohybové praktiky,
- vědomé taneční modality,
- fyzické divadlo a experimentální performance.
Mnoho pozdějších vědomých tanečních praktik čerpá z principů Contact Improvisation, které se týkají přítomnosti, improvizace a vtěleného dialogu.
Vztah k vědomému tanci
Ačkoli Contact Improvisation není ve své podstatě meditační ani terapeutickou praxí, je všeobecně uznáván jako klíčový předchůdce oboru vědomého tance. Jeho důraz na uvědomění, relační pohyb a improvizaci silně ovlivnil pozdější praktiky, jako jsou 5Rhythms, Open Floor a další formy pohybové meditace.
Externí odkazy
- Contact Improvisation - Kanada: https://www.contactimprov.ca
