Vědecký výzkum a důkazy

From DanceResource.org
This is the approved revision of this page; it is not the most recent. View the most recent revision.

„Vědomý tanec“ je v akademickém i klinickém kontextu stále více uznáván pro své mnohostranné přínosy pro zdraví. Výzkum zahrnující psychologii, neurovědu, antropologii a pohybovou terapii poskytuje stále více důkazů o tom, že vědomý, volný pohyb může významně podpořit emoční regulaci, snížení stresu, fyzické zdraví a sociální propojení.[1]

Neurověda a vědomý tanec

Vědomý tanec aktivuje nervové okruhy spojené s motorickou koordinací, emocemi a odměnou. Studie zobrazování mozku ukazují, že tanec stimuluje oblasti, jako jsou bazální ganglia a prefrontální kortex, zatímco rytmický skupinový pohyb zvyšuje uvolňování endorfinů a sociální vazby.[2][3]

Viz: Neurověda a vědomý tanec

Výzkum psychologického a duševního zdraví

Četné studie zdůrazňují pozitivní účinky vědomého tance na úzkost, depresi, všímavost a regulaci emocí. Účastníci často uvádějí zvýšenou přítomnost, odolnost a přístup k stavům plynutí. Výzkum porovnávající pohyb s tradiční meditací dokonce prokázal větší nárůst všímavosti prostřednictvím tance.[4][5][6]

Viz: Výzkum psychologického a duševního zdraví

Výzkum fyzického zdraví

Tanec zlepšuje kardiovaskulární funkce, koordinaci, flexibilitu a neuromuskulární kondici. Výzkum provedený se staršími dospělými ukazuje, že tanec zlepšuje rovnováhu a kognitivní zdraví a zároveň snižuje riziko pádů.[7] Vědomý tanec, jakožto nenáročná a individuálně řízená praxe, je dostupný široké škále populace.

Viz: Výzkum fyzického zdraví

Antropologické a sociologické důkazy

Od starověkých rituálních tanců až po moderní společenské praktiky sloužil tanec jako nástroj pro skupinovou soudržnost, sociální vazby a emoční zpracování v celé lidské historii. Antropologové identifikovali tanec jako kulturní univerzálii a klíčovou součást sdílené identity a léčivých rituálů.[8]

Viz: Antropologické a sociologické důkazy

Probíhající výzkum a mezery ve znalostech

Navzdory slibným zjištěním zůstává výzkum vědomého tance v některých oblastech nedostatečně rozvinutý. Jsou zapotřebí další studie, které by pochopily dlouhodobé účinky, dávkování, rozmanitost populací a výsledky specifické pro danou modalitu. Jsou také potřebné důkladné klinické studie, které by odlišily vědomý tanec od jiných typů fyzické nebo terapeutické aktivity.

Viz: Probíhající výzkum a mezery ve znalostech

Academic Papers and Articles

Souhrnná a rostoucí sbírka recenzovaných studií, teoretických esejů a zpráv z praxe, které tvoří vědecký základ vědomého tance. Tato knihovna podporuje studenty, lektory a výzkumníky hledající materiály založené na důkazech.

References

  1. Koch, S. C., et al. (2022). The therapeutic effects of dance movement, and their underlying neurophysiological mechanisms. Frontiers in Psychology, 13, 874312. https://doi.org/10.3389/fpsyg.2022.874312
  2. Brown, S., Martinez, M. J., & Parsons, L. M. (2006). The neural basis of human dance. Cerebral Cortex, 16(8), 1157–1167. https://doi.org/10.1093/cercor/bhj057
  3. Tarr, B., Launay, J., & Dunbar, R. I. M. (2015). Silent disco: Dancing in synchrony leads to elevated pain thresholds and social closeness. Evolution and Human Behavior, 36(4), 294–301. https://doi.org/10.1016/j.evolhumbehav.2015.01.004
  4. Meekums, B., Karkou, V., & Nelson, E. A. (2015). Dance movement therapy for depression. Cochrane Database of Systematic Reviews, 2015(2), CD009895. https://doi.org/10.1002/14651858.CD009895.pub2
  5. Pinniger, R., et al. (2013). Tango dance can reduce distress and insomnia in people with self-referred affective symptoms. American Journal of Dance Therapy, 35(1), 60–77. https://doi.org/10.1007/s10465-012-9141-y
  6. Maciejewski, D. F., et al. (2018). The experience of flow in conscious dance: A global survey. International Journal of Environmental Research and Public Health, 15(6), 1248. https://doi.org/10.3390/ijerph15061248
  7. Keogh, J. W. L., et al. (2009). Dance-based exercise improves functional and cognitive outcomes in older adults. Journal of Aging and Physical Activity, 17(4), 409–425. https://doi.org/10.1123/japa.17.4.409
  8. Dunbar, R. (2014). How conversations around campfires came to be. Frontiers in Psychology, 5, 1135. https://doi.org/10.3389/fpsyg.2014.01135