Contact Improvisation
Contact Improvisation je forma improvizovaného tance založená na sdílené váze, fyzickém kontaktu, hybnosti a citlivém naslouchání mezi těly. Zkoumá pohyb prostřednictvím dotyku, gravitace, rovnováhy a plynutí, přičemž klade důraz na volbu v reálném čase spíše než na choreografii.
Tato forma se praktikuje po celém světě v kurzech, jamech, workshopech a představeních a je všeobecně považována za jednu ze základních praktik ovlivňujících současný improvizační tanec a vědomý pohyb.
Počátky
Contact Improvisation vznikl v 1972 od Steva Paxtona, amerického tanečníka a choreografa spojovaného s postmoderním tancem. Forma vznikla z Paxtonova zkoumání gravitace, reflexů, pádů a fyzického dialogu a byla poprvé veřejně prezentována prostřednictvím představení a workshopů ve Spojených státech.
Od svých počátků se Contact Improvisation vyvíjelo spíše jako otevřená, vyvíjející se praxe než jako kodifikovaná technika, která se šířila prostřednictvím vzájemné výměny názorů, experimentování a komunitní praxe.
Základní principy
Contact Improvisation se řídí několika základními principy:
- Fyzické naslouchání – vnímání dotyku, tlaku a pohybových signálů.
- Sdílená váha – zkoumání opory, protiváhy a rozložení zátěže mezi těly.
- Hybnost a tok – práce se setrvačností, pádem a zotavením.
- Improvizace – pohyb vzniká spontánně v reakci na aktuální podmínky.
- Nehierarchie – nejsou předem definovány žádné role vůdce a následovníka.
The practice values sensation, perception, and adaptability over aesthetic form.
Practice
Contact Improvisation is typically practiced in:
- classes — structured explorations of skills such as rolling, falling, lifting, and sensing.
- jams — open sessions where dancers freely explore movement in pairs or groups.
- performances — improvised or semi-improvised presentations.
Movement ranges from subtle weight shifts to dynamic lifts and falls. Dancers continually negotiate boundaries, safety, and consent through embodied awareness and communication.
There is no fixed choreography. Movement emerges from physical interaction, attention to gravity, and responsiveness to partners and space.
Touch, safety, and consent
Touch is central to Contact Improvisation. As a result, contemporary practice places strong emphasis on:
- consent and personal boundaries,
- clear communication (verbal and non-verbal),
- self-responsibility and care for others,
- adaptability to different bodies, abilities, and comfort levels.
Many communities explicitly articulate jam agreements and safety guidelines.
Music and environment
Contact Improvisation may be practiced with music, live sound, or in silence. Silence is often used to heighten attention to physical sensation and partner communication. Music, when present, functions as a supportive atmosphere rather than a driving structure.
Community and transmission
Contact Improvisation has no central governing body or certification system. Knowledge is transmitted through:
- workshops and festivals,
- local classes and jams,
- peer learning and mentorship.
This decentralised structure has contributed to the form’s adaptability and global spread.
Influence and legacy
Contact Improvisation has had significant influence on:
- contemporary dance and performance,
- somatic movement practices,
- conscious dance modalities,
- physical theatre and experimental performance.
Many later conscious dance practices draw from Contact Improvisation’s principles of presence, improvisation, and embodied dialogue.
Relationship to conscious dance
While Contact Improvisation is not inherently a meditation or therapeutic practice, it is widely recognised as a key ancestor of the conscious dance field. Its emphasis on awareness, relational movement, and improvisation strongly influenced later practices such as 5Rhythms, Open Floor, and other movement meditation forms.
External links
- Contact Improvisation - Canada: https://www.contactimprov.ca
